Trauma adventního věnce

Je čas Vánoc a tedy i čas na vánoční příběh. Byla jednou jedna učitelka, říkejme jí Ester. Učila hudební výchovu v 6.B. Právě se ve svém kabinetě chystala na další hodinu, když v tom bez zaklepání přišla třídní učitelka 6.B: „Tohle jsi už teda vážně přehnala!“

Ester nechápala.

„Však víš, co myslím! Ten věnec na mojí katedře. Nedá se tam hnout.“

„Věnec na katedře? O čem to mluvíš?“

„Děcka mi to vyklopily. To tys jim řekla, aby mi daly na katedru ten věnec. Jak mám najít místo na pomůcky na výtvarku, co?“

Konečně to Ester došlo. Žákům z 6.B dala za úkol, aby na hudebku přinesly adventní věnec. Evidentně se úkolu zhostily s takovou vervou, že jeden věnec přistál i na katedře v jejich třídě.

„Tohle si teda dovolovat nebudeš!“ Třídní s prásknutím dveří odešla.

Ester zůstala stát jako opařená. Následující hodinu odučila silou vůle, a další přestávku se konečně došla podívat do třídy 6.B:

Ano, tento příběh není vůbec fiktivní. Je reálný stejně jako ta fotka, byť jsem si ho v pár detailech včetně jmen upravil. Vyprávěla mi ho mezi řečí jedna učitelka, kterou jsem potkal na jednom pedagogickém kurzu. Ještě pořád z toho byla hotová.

Reakce jiné učitelky, která příběh taky poslouchala, byly chápavé. Sama měla podobných zážitků se svými kolegy dost. Dokonce navrhla, že by se učitelům měly dodávat neomezené zásoby antidepresiv, když stres ve školách dovádí učitele k podobným excesům.

O tlaku na učitele, se dnes mluví často. Samotného mě zajímal skutečný stav našeho učitelstva. Podobné hysterické případy zná asi každý, ale o jak velký problém ve skutečnosti jde? Kolik procent učitelů trpí depresemi? Jak se tato statistika mění v čase, zhoršuje se situace nebo se zlepšuje?

Objevil jsem článek Stresory učitelů a učitelek základních a středních škol profesora Rudolfa Kohoutka, který píše blog o pedagogické psychologii. Profesor v článku zmiňuje průzkum z roku 2002 prováděný Státním zdravotním ústavem. Výsledky studie pracovníků Státního zdravotního ústavu potvrzují:

• vysokou psychickou pracovní zátěž téměř u 80 % učitelů,
• nadměrný stres u 60 %,
• sníženou odolnost vůči stresu u 25 %,
• nedostatky v životosprávě u 90 % učitelů.

Doporučuji přečíst celý článek. Byť nejde o nejnovější data, pravděpodobně se toho za 13 let mnoho nezměnilo. Čísla to jsou ohromující. Je neoddiskutovatelné, že jde o obrovský problém, o kterém má smysl mluvit a řešit jej. Nadměrný stres způsobuje celou řadu problémů, má dopad na zdraví a osobní pohodu. A především, musí se projevovat na žácích.

Pokud se na tom všem shodneme, dojde logicky na otázku, co s tím? Pokročili jsme za těch 13 let kupředu? Mají učitelé pocit, že kroky ministerstva jim jdou v tomto směru vstříc? A konečně, co s tím vším můžeme dělat my, jednotlivci, rodiče, ředitelé, učitelé? Jak podpořit učitele, aby byli klidní, nestresovaní a mohli odvádět skvělou práci? Myslím, že určitě může existovat i svět, ve kterém budou do školy chodit děti rády a učitelé budou v klidu. Pojďme takový svět vytvořit.

—

Původní text najdete ZDE.

3 komentáře: “Trauma adventního věnce”

1. Jana Karvaiová napsal:

   12.1.2016 (17:42)

   Navrhuji:
   1/když mi dá někdo nějaký úkol, musí mi vše vysvětlit ,dodat veškeré materiály a v průběhu plnění neměnit pravidla.(viz Výzvy 56,57 a jiné)
   2/musím mít pocit, že za mnou někdo stojí,když jsem v právu (ne že se bude pořád přizvukovat rodičům ,co vyžadují nesmysly)
   3/nejlepší by bylo, kdyby učitelé jen učili a připravovali se na učení.Vše ostatní dát na starosti administrativná´ím pracovníkům a asistentům.I dozory.
   4/nesmí existovat to, co je u nás v ČR – absolutní odpovědnost učitele s tím, že je tzv. profesionál a musí vše vždy předvídat – blbost.
   5/snížit počet dětí ve třídách. Od 20 ti dětí výše jde už o organizovaný chaos.
   6/žádnou novotu ve školství nezavádět bez řádného výzkumu včas dopředu, kdy se bude dbát nejen na připomínky pedagog. výzkumníků, ale taky lidí přímo z praxe.
   7/zcela zrušit školní inspekci nebo ji nechat pouze jako rozhodčí orgán při sporech o kvalitu výuky
   8/Po x letech práce půlroční volno, placené.Bez toho,aby byla nějaká podmínka,co v tom volnu budete dělat.
   9/Nárok na lázně nebo psychoterapii plně hrazenou z nemocenské – také v nějakých rozumných pravidelných intervalech.

   Odpovědět
2. Pavel Doležel napsal:

   13.1.2016 (19:16)

   Pane kolego, obávám se, že čísla za celou populaci budou prakticky totožná.

   Navíc si nejsem jist, zda deprese je to, co charakterizuje popisovaný výstup. To je spíš projev neurotický a cholerický, než depresivní.

   Odpovědět
3. Marek Lisý napsal:

   29.1.2016 (15:11)

   Paní Karvaiová, vaše návrhy jsou zajímavé. Na první pohled dávají smysl, bylo by rozhodně zajímavé je otestovat v praxi na vybraných školách a ověřit, které z nich budou mít dopad. Líbí se mi nejvíc 6, 7 a 9.

   Pane Doleželi, čísla v populaci sice podobná být můžou, ale ne každý přeci dělá natolik zásadní práci a přímo ovlivňuje vývoj dítěte. Myslím, že rozdíl mezi neuroticismem a depresivitou je v projevech, ale příčiny bývají podobné a následky podobně negativní.

   Odpovědět